ENG 
CZE Memory – testovací stránka, jak budou vypadat vzpomínky na dr. Žižku očima těch, kteří ho znali
Tato testovací stránla je příklad toho, kam a jak budou vaše příspěvky vloženy. Příspěvky posílejte i s fotkami (pokud je máte) na můj email s uvedením vašeho celého vašeho jména a údaje, čím jste byli před 30 lety (1995) a čím jste dnes. Finální stránka se všemi příspěvky bude zveřejněna spolu s odhalením pamětní desky.
Pamětní desku v GENERI BIOTECH budeme odhalovat někdy v květnu 2025 (termín zatím není znám), při této příležitosti bychom se mohli sejít v rámci někdejší genetiky a FN, včetně rodiny dr. Žižky a těch, kteří ho znali. Prosím pošlete kontaky na můj email. Díky rh
Na paměť doc. Jana Žižky, našeho šéfa, kolegy a člověka, který mnohým z nás byl vzorem natolik, že některé věci děláme jako on, aniž si to uvědomujeme.
Doc. MUDr. Jan Žižka, DrSc. (3. srpna 1932, Říčany – 13. ledna 2013 Hradec Králové), jeden z nejvýznamnějších československých klinických genetiků druhé poloviny 20. století. V roce 1966 založil obor genetika ve Fakultní nemocnici Hradec Králové, jím založené oddělení lékařské genetiky vedl od samého začátku až do svého odchodu do důchodu v roce 1998. Po mnoha letech trpělivé práce dokončil v roce 1994 monografii “Diagnostika syndromů a malformací”, za kterou dostal Hlávkovu cenu.
Zvláště plodná byla léta jeho spolupráce s RNDr. Petrem Balíčkem (1942 – 2020), který na jeho oddělení založil a vedl cytogenetickou laboratoř.
Vzpomínky na doc. Žižku od těch, kteří ho znali a vážili si ho.
Tyto stránky jsou otevřeny všem k vyjádření toho, jak doc. Žižku viděli svýma očima. Vaše textové příspěvky a fotky prosím posílejte na e-mail radovan.haluza@generi-biotech.com.
Díky všem – Radovan Haluza
Venca Novák
v roce 1995 laborant na OLG
v roce 2025 obchodní zástupce
Moje vzpomínky na něj začínají někdy koncem roku 1986, kdy si mně přijel prohlédnout na moje tehdejší pracoviště v ÚEM v Praze, odkud jsem byl nucen odejít (každý si teď představí, že se mě prostě chtěli zbavit, ale bylo to jinak…). Už předtím za mnou vyslal dr. Balíčka, který měl provést předvýběr. Zřejmě jsem…
Několik fotek z otvírání první laboratoře GENERI BIOTECH (v budově Fomei) na podzim 1998:
-
- zleva: prof. Kvasničková, doc. Žižka, já, prof. Kvasnička
-
- Dana, Vladimír Muller, Karel Hodík, prof. Červinka, doc Žižka
-
- zleva: doc Žižka, prof. Kvasnička, doc. Mazurová z UPCe, prof. Kvasničková
Radovan Haluza
v roce 1995 pracovník OLG
v roce 2025 ve firmě GENERI BIOTECH
Nastoupil jsem 18.2.1987 a za půl roku jsem už poznal chromozomy tak, že jsem byl schopen odečítat karyotypy z plodové vody sám a Petr Balíček po mě nenacházel moc chyb. Petr byl naprostá špička v metodách barvení chromozomů a rozeznal úplně všechno i na špatné fotce karyotypu. Používali jsme tenkrát R barvení…
Alan Janderka
V roce 1995 primář oddělení ORL
v roce 2025 důchodce
No a pak přišel 17. listopad (byl to pátek) a já jsem fanfarónsky prohlašoval, že do Prahy pojedu demonstrovat, až to bude stát za to, až tam bude sto tisíc lidí, protože pak režim kiksne a chci být u toho. S Petrem Balíčkem jsme si těsně předtím říkali – tu chvíli v cytogenetické laboratoři si vybavuji dodnes – on za stolem u okna u mikroskopu, já ve dveřích ne a ne odejít – říkali jsme si, že to u nás asi jen tak rychle nepraskne, nedovedli jsme si představit, že by komunisti mohli jít vůbec někdy od válu. Tak nám ten stav připadal neměnný.
No, ještě během víkendu (kdy jsme pořád nic nevěděli) se scházelo u koně pořád víc lidí (říkali na Hlasu Ameriky). Tak jsem hned v pondělí (nebo až v úterý? dlouhá léta jsem to věděl přesně den po dni, ale teď po 35 letech se to trochu rozmlžuje…) jel do Prahy. Nikoliv demonstrovat, ale dopoledne na služebku na Albertov, ale hlavně kvůli odpoledni, kdy se čekalo nějaké velké srocení. To skutečně bylo a bylo to velké! Můj šéf se mě hned druhý den ráno (myslím, že kvůli tomu začal okružní cestu po pracovišti u nás) zpovídal, co bylo, jaké to bylo, co kdo říkal, co myslím, že bude dál. Doslova se nemohl dočkat nezkresleného dojmu přímého účastníka. Vzpomínám si, že jako reportér jsem vyhořel, protože jsem skoro zapomněl na nejvýznamnější zprávu, která v Praze proběhla: že bylo založeno Občanské fórum. Ale novinek bylo tolik a euforie byla taková, že jsme se trochu podobali malým dětem, k nimž přišel ježíšek nečekaně před termínem, navíc se spoustou neuvěřitelných dárků.